Datum: 10.09.2012

Vložil: ing. Kateřina Peěková

Titulek: Děkuji, že jsme mohli nastoupit.

Zdravím Vás,
dnes k Vám nastoupil náš syn Štěpán. Nemohu se ubránit vyjádřit pochvalu nad Vaši práci.
Již delší dobu neúspěšně řeším, to že bych potřebovala od září 2012, tzn. od 2,5 roku věku dítěte dát Štěpána do školky. Situace ve zdejší školce je beznadějná. Navíc je pro mě dosti nejasné jak se bude kapacita školky nadále řešit, zda budou nové prostory a kde a od kdy.
Na nástěnce školky jsme se náhodou dozvěděli o existenci Budulínka.
Čekala jsem polo amatérský dětský klub, kde si budu moci přijít pohrát se svými dětmi ev. nechat na chvíli někomu pohlídat, když půjdu něco vyřídit.
Byli jsme však s manželem příjemně překvapeni. Zařízení mi úrovní připomíná školku. Navíc má výhodu individuálního přístupu.
Spokojenost mého 2,5letého syna je asi nejnestrannější zpětnou vazbou.
Oceňuji snahu o zajištění stravování ze školní jídelny. Zajištění svačin formou prodeje ovocných příkrmů apod. také přivítám.
Pro mě jako pro matku je cenné, že zařízení funguje podle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní zařízení. Funguje tedy, dle mého názoru, dle obecně osvědčených principů a pravděpodobně musí dodržovat přísná hygienická a bezpečnostní pravidla. Mohu být potom klidná, že je moje dítě v bezpečí a vedeno k správnému rozvoji osobnosti.
Důležitý je pro mě také aktivní program, který presentujete na svých www stránkách jako cvičení, výtvarnou činnost a v neposlední řadě procházky ven. Rituální básničky usnadňují to, aby si moje dítě zvykalo na nové opakující se pravidla. Dnes mi Štěpánek po návratu nadšeně líčil, že „házel kachnám rohlík“ a že vybarvil deštník. Když jsem, ale viděla jak lítá pořád v kruzích dokola a říká „já umím běhat“, tak jsem nevěděla, co se mi snaží vylíčit za zážitek. Teď jsem ale dočetla program na září a napadlo mě, že jde asi o básničku „Umím běhat, umím stát, (oběhneme malý kroužek) nad hlavu si ruce dát. Umím chodit pomaličku, umím hrát si na žabičku. Umím chodit jako rak Věřte mi to, je to tak!
A jelikož je všechno jak se říká hlavně „o lidech“, závěrem přeji Budulínku, aby personálu vydrželo nadšení.
Děkuji s pozdravem Kateřina Pešková, maminka od Štěpána